Výsledek se brzy dostavil. Získával stále větší a větší důvěru, odběratele a také uznání. Největší rozkvět firmy začíná po První světové válce. Cukrářská dílna se rozšiřuje, vybavuje novými moderními stroji, dochází k modernizaci interiéru. A s tím souvisí i nový sortiment výrobků. Janský se specializuje na výrobu čokoládových dezertních bonbonů, které získávají oblibu nejen ve Vyškově, ale celé republice. Svědčí o tom i dokument v rodinném archivu z roku 1928, kdy si krabici těchto bonbonů vyžádala i Kancelář prezidenta republiky pro T.G.Masaryka. Ve 30.letech dochází k dalšímu výraznému mezníku v historii cukrárny JANSKÝ. Byla provedena přístavba patra ve funkcionalistickém slohu a budova se stává nejmodernější stavbou na Vyškovsku. Zároveň s tím je zde zřízena kavárna, kde si zákazníci mohou pohodlně ke kávě objednat čerstvé cukrářské výrobky. V roce 1948 slaví firma čtyřicáté výročí a také 65.narozeniny zakladatele Adolfa Janského, zároveň však je to rok, kdy se nad soukromým sektorem stahují mraky. Cukrárna je znárodněna a včleněna pod provozovnu "Pekárny Bučovice", kavárna pod "Pramen Slavkov", dům převzal bytový podnik. Na tehdejší dobu se v moderním provozu vyráběly dále cukrářské výrobky, avšak ne již tradiční čokoládové bonbony, stroje a veškeré vybavení na jejich výrobu byly zničeny. Syn zakladatele, po otci také Adolf , může pracovat v cukrárně jako dělník, ale mladší syn Zdeněk povolání vykonávat nesměl...
V roce 1991 se věhlasná cukrárna opět vrací rodině Janských. Firmu přebírá vnučka slavného zakladatele Ing. Zdeňka Eywo Janská. Cukrárna - Kavárna JANSKÝ si opět udržuje svůj standard, o čemž svědčí četná ocenění. Firma však stále inovuje své výrobky a zvláště po té, co pravnuk zakladatele Adolfa Janského Jiří Grygar, odjíždí na zkušenou do Belgie - do Mekky čokolády. Jeho zásluhou byla obnovena po šedesáti letech ruční výroba pralinek a čokolády, čímž navázal na tradice firmy, která v roce 2018 slaví významné jubileum 110 let od založení.
Historie
Adolf Janský
Adolf Janský, narodil se v Rychtářově v č. 20. dne 31. ledna 1883 z rodiny zemědělce, který měl také obchod. Dětí bylo sedm. Matka záhy zemřela a děti měly těžké mládí.
Sotva vychodil Adolf dvoutřídní školu v rodné obci, dal jej otec na učení cukrářství. Rozhodl se, že synka pošle do Prahy. Zavezl jej vozem do Blanska na nádraží a hoch jel sám do Prahy. U mistra Ed. F. nedařilo se mu dobře, protože učňovská práce byla těžká a mistr velkopanským životem přišel úplně na mizinu. - Zařízení krámu se rozprodalo a učeň rozvážel po Praze na dvoukolovém vozíku zbylé nářadí a zařízení cukrárny.
Cukrář Jan Fan, k němuž vezl část nářadí, vzal jej do učení. Tak se hoch dostal do dobrých rukou odborníka, který měl vedoucí postavení a vzorný závod.
Již tehdy posílal učně do pokračovací školy a staral se o něj vzorně.
Doma měl otec starosti s hospodařením na zadlužené usedlosti a celý čas se za synem nepodíval. Hoch zatím vynikl a zatoužil se podívat do ciziny. Plných 12 let pracoval v nejlepších závodech ve Vídni a v Budapešti. Zvláště budapešť, jako středisko vybraných lahůdek cukrářských měla světovou pověst. Tam byl 6 let u dvorního dodavatele Klementa a ve volných chvílích chodíval do české společnosti. Byl také cvičencem sokolské jednoty v Budapešti.
V roce 1908 usadil se jako samostatný výrobce cukroví a bonbonů ve Vyškově. Začal s malým kapitálem, ale odbornou znalostí, jakostí výrobků a houževnatostí překonal všechny nesnáze. Již v roce 1914 byl zvolen do výboru Zemské cukrářské jednoty pro Moravu a Slezsko.
Po 30 letech pilné a svědomité práce má závod, který se právem počítá mezi první v republice. Zaměstnává přes 25 lidí a výrobky jeho, zvláště čajové pečivo a jemné bonbony, jsou známy v celém státě i za hranicemi.
Velkým vyznamenáním bylo pro závod, že mohl počítat mezi své stálé odběratele prezidenta T.G.Masaryka.
Vyznamenány byly na různých výstavách prvnímy cenami zvláště na světové výstavě v Paříži.